Šest pilířů budování odolnosti komunit III – Pilíře odolnosti
Šest pilířů
V současnosti je nyní k dispozici mnoho rámců a nástrojů pro budování odolnosti komunit. Od přístupů vycházejících z nejlepší praxe vyvinuté a standardizované pro použití ve firmách po modernější přístupy akcentující adaptibilitu a jednoduchost. Zde je dobré poznamenat, že žádný přístup nebude pravděpodobně fungovat pro všechny komunity a jejich rozmanité sociální a ekonomické kontexty. Ať už si berete jakýkoliv přístup, vždy se můžete opřít o šest základních pilířů bez ohledu na to, jakým výzvám aktuálně čelíte nebo zda jste se rozhodli systémově budovat a rozvíjet resilienci komunity.
Jsou to:
- Lidé a komunikace,
- systémové a kritické myšlení,
- přizpůsobivost,
- transformovatelnost,
- udržitelnost a
- odvaha.
1. Pilíř – LIDÉ a komunikace
Budoucnost komunity spočívá v jejích členech.
Komunity jsou vždy o lidech. To, jaké byly, jsou a budou závisí na tom, jaké vztahy lidé spolu mají, jak komunikují, jak spolupracují. Jak přijímají odlišné názory nebo jak jsou schopny dojít konsenzu. Důvěra a dobré vztahy jsou zásadním „pojivem“ soudržnosti komunit.
Z tohoto pohledu je podstatné tyto vztahy a důvěru dále posilovat. Je důležité si uvědomit, že dobře fungující, podporující se komunita je více než jen souhrn lidí, jejich svalů nebo názorů a dovedností.
Podstatnou složkou je identita komunity. Je to vlastně odpověď na otázku „kdo jsme?“. Představuje sdílený smysl pro základní hodnoty a kvality komunity, pro společnou vizi toho, jak by měla komunita vypadat v budoucnosti.
Identita je prubířským kamenem odolnosti komunity. Jako vyjádření hodnot formuje vnímání toho, co je důležité, co stojí za to dělat, do čeho investovat čas, úsilí a zdroje (nemusí jít pouze o peníze). Slabá nebo „falešná“ pak vede k rozpadu komunity a upřednostnění individuálních zájmů a potřeb.
Vzhledem k tomu, že (neo)liberální ekonomický přístup upřednostňuje právě individuální zájmy před zájmy ostatních jednotlivců i komunity je budování a posilování autentické identity komunity obzvlášť důležité a náročné.
V lidských společenstvích je identita vždy dynamická. Jak se mění lidé v komunitě, prostředí, situace mění se i identita.
Pochopení identity komunity je jistě nesnadné, ale ne nedosažitelné. Konečně mělo by být denním chlebem místních politiků. Naladění na identitu komunity a na její dynamiku je jasně odděluje od „pouhých“ správců. Tady je nutno podotknout, že na řádné správě veřejných statků není nic špatného.
Důležitým a často opomíjeným rozměrem je komunikace v komunitě a komunikace samosprávy ke komunitě. Přesto, že může být lákavé využití moderních marketingových a propagandistických metod velmi pečlivě važte jejich využívání. Nevhodná nebo nešťastná komunikace může rychle poničit vztahy a důvěru a tyto škody se jen těžko napravují.
2. Pilíř – systémové myšlení
Systémové, holistické myšlení je nezbytné pro pochopení komplexních, vzájemně propojených krizí, které se nyní rozvíjejí, a toho, co znamenají pro naše podobně složité komunity.
Systémové myšlení je vlastně současné vidění částí celku, jejich vztahů v rámci systému a vývoje v čase. Pomáhá nám to pochopit složitost. Složitost je ale něco trochu jiného než komplikovanost. Složitý je například hodinový strojek. Je složený z mnoha ozubených kol, táhel a pružin. Jednotlivé kusy jsou na sobě závislé definovaným neměnným způsobem. Jedno kolečko zapadá do druhého a otáčí jím. Naproti tomu fungování farmy, i když bude produkovat pouze pšenici, není zdaleka jen složité. Zemědělec, složité zemědělské postupy, plodiny, půda, na které roste, počasí a trh se vzájemně ovlivňují a mění v průběhu času. Jedná se o komplexní adaptivní systém.
Nezbytnou součástí systémového myšlení je stanovení si hranic. Stanovením hranice nepředstíráme, že vše mimo tuto hranici neexistuje; Spíše si vybíráme jednu z mnoha možných perspektiv a přijímáme, že nemůžeme vědět vše, co bychom mohli chtít vědět. Poznání, že existuje více než jeden způsob, jak vidět věci, je jádrem systémového myšlení. Tento bod je obzvláště důležitý, hovoříme-li o lidských společenstvích, kde je zřídka nedostatek různých názorů a zájmů.
Systémové myšlení v oblasti budování resilience komunit pak vychází z pochopení identity komunity, z čeho vychází, a z pochopení výzev kterým čelí nebo může v budoucnu čelit.
3. Pilíř: ADAPTABILITA
Komunita, která se přizpůsobuje změnám, je odolná, ale protože komunity a výzvy, kterým čelíme, jsou dynamické, adaptace je trvalý proces.
Komplexní systémy jako třeba lidské komunity jsou odolné proto, že mají schopnost přizpůsobit se měnícím se okolnostem díky vlastnostem, jako je rozmanitost, modularita nebo otevřenost.
Vlastnosti odolnosti
Existuje mnoho různých způsobů, jak přemýšlet o tom, jak se buduje odolnost a jak je podporována přizpůsobivost. Brian Walker a David Salt ve své známé knize „Resilience Practice“ uvádějí „vlastnosti“ jako rozmanitost, modularita, otevřenost a rezervy. Stockholm Resilience Institute identifikuje „principy“, jako je řízení konektivity a rozšíření účasti. BCM používá (mimo jiné) procesní kroky v uzavřeném cyklu jako identifikace a řízení rizik, analýza dopadů a plánování obnovy.
Ačkoli se některé z těchto pojmů a přístupů liší, v podstatě poukazují na stejné myšlenky. Pro komunity je důležité, aby odolnost byla chápána jako kvalita, kterou je třeba neustále kultivovat tím, že přijímá správné vzorce, nikoli jako cíl, kterého má být dosaženo a následně odškrtnut v seznamu. Hovoříme tak vlastně o adaptivním přístupu.
Tento přístup je vlastně charakterizován pěti věcmi, které se v odolné komunitě dějí neustále:
- Komunikace a vzájemná podpora.
- Budování regenerační kapacity.
- Vnímání vznikajících rizik a snaha se jim „postavit“.
- Reakce na narušení.
- Učení a transformace.
Iniciativy, aktivisté a politici přicházejí a odcházejí, ale pokud je budování odolnosti zakořeněno v komunitní kultuře, může se vyvíjet tak, jak se vyvíjí komunita.
Daniel Lerch
Trénování a učení se
Adaptabilita je jak o reakci na změny (vnější i vnitřní), tak o učení se ze zkušeností. Jedná se vlastně o zpětnou vazbu s cílem se poučit a upravit sytém tak, aby v budoucnu zafungoval lépe. Odolnost je budována právě díky těmto smyčkám zpětné vazby.
Komunita postrádající odolnost pravděpodobně nemá dobře nastavené zpětné vazby. Možná levá ruka neví, co dělá pravá, možná nejsou určité skupiny lidí slyšet. Cílem účinného budování odolnosti je určit, jaké typy zpětné vazby jsou důležité, včetně těch, které jsou přehlíženy nebo ignorovány.
4. Pilíř: TRANSFORMOVATELNOST
Komunity se obecně přizpůsobují tomu, jak se mění svět kolem nich. Pokud však adaptace probíhá příliš pomalu nebo je omezená, nebo změna je příliš veliká, razantní nebo rychlá, mohou výzvy překonat schopnost vyrovnat se s ní, a nakonec ohrozit celkovou odolnost.
Příkladem může být Detroit v USA v době, kdy automobilky přesunuly výrobu do Asie. (Mimochodem velmi poučný kousek historie o tom, jak může vypadat vývoj komunity.) Závislost na průmyslu byla tak velká, že pouhá adaptace nepřicházela v úvahu. Potřebovaly radikálně přehodnotit svou ekonomickou základnu, pokud si chtěly udržet alespoň trochu schopnosti plánovat svou budoucnost. Jinými slovy, tyto komunity potřebovaly změnit určitou část své identity (při zachování svých nejcennějších vlastností), a transformovat se do nového stavu, který by mohl být za nových okolností odolný. Dlužno podotknout, že mnoho komunit tuto výzvu nezvládlo.
Budování odolnosti se obvykle snaží zachovat základní funkci a strukturu systému tváří v tvář narušení. Transformační úsilí záměrně narušuje systém, mění některé jeho funkce a strukturu tak, aby mohl budovat odolnost způsoby, které lépe vyhovují nové realitě. Řízená transformace se často používá ve velkých firmách. Účelem je kromě výše popsaného také „zatřást stromem“ a nastartovat přirozené adaptace.
Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.
Albert Einstein
Je těžké získat nové výsledky ze starých vzorů. Dřívější investice do dnes již zastaralé infrastruktury nelze snadno opustit. Etablovaní lídři spoléhají na existující vztahy a drží se zastaralých předpokladů a předsudků…
Schopnost systému se potenciálně transformovat je klíčovou složkou jeho celkové odolnosti. Nemusí se ale vždy jednat o celkovou transformaci. Někdy postačí částečná, aby se dosáhlo změny. Někdy už samo úsilí o budování odolnosti může mít transformační potenciál.
Transformovatelnost obecně závisí na:
- Přijmutí. Transformace je záměrné a ideálně řízené narušení. Větší šanci na úspěch dává pokud lidé, kterých se to týká, chápou její potřebu a cíle. Důležitá je komunikace, transparentnost a dialog.
- Mít možnost transformační změny. Prostředí, které je silně orientované a motivované na zachování statutu quo a principů „as usual“ v zásadě umrtvuje jakékoliv transformativní snahy už v počátku. Jako protiargument se často používá „neviditelná ruka trhu“. Problém je s rychlostí a razancí změny. Příkladem je již výše zmíněný Detroit.
- Být schopen transformační změny. Transformační změna potřebuje podporu a zdroje. Přírodní, lidské, finanční, sociální.
5. Pilíř: UDRŽITELNOST
6. Pilíř: ODVAHA
Převedení problematiky budování odolnosti do norem a zákonů je pokusem o inženýrský přístup, který jsme si za dobu průmyslové éry osvojili a dovedli k dokonalosti. Budování odolnosti komunity ale není jen inženýrský problém. Problém řešitelný pouze znalostmi, dovednostmi a postupem podle nějaké dobré praxe, zákona nebo normy (ty lze s výhodou použít jako nástroje). Je to sociální podnik, který zahrnuje velké skupiny lidí a jejich vztahy, naděje a obavy. Konfrontuje nás se znepokojivými hrozbami krizí a nutí nás jednat s lidmi, s nimiž můžeme nesouhlasit, možná docela silně.
Potřebujeme motivaci a emocionální sílu, abychom se ujali takové osobně náročné práce. Jednotlivci potřebují odvahu mluvit o svých názorech a potřebách a učinit se osobně zranitelnými. Také komunity potřebují odvahu vytvořit prostor pro obtížné rozhovory, uskutečnit dalekosáhlé investice a změny politik, a riskovat sdílení politické a ekonomické moci.
Odvaha je schopnost dělat něco, o čem víte, že je obtížné. A budování odolnosti komunity tváří v tvář krizím může být skutečně obtížné. Je proto nezbytné kultivovat odvahu (jak v jednotlivcích, tak v komunitě jako celku čelit náročným problémům a převzít odpovědnost za svou společnou budoucnost.
Budování odolnosti nás nutí potýkat se se složitými problémy, na které nejsou jednoduché nebo zřejmé odpovědi. Krize a místní problémy ohrožují náš fyzický, ekonomický a emocionální blahobyt, stejně jako některé z věcí, které jsou nám nejdražší: domov, rodinu, přátele. Jsou velké, dlouhotrvající, mají tendenci gradovat a dotknou se našich dětí a vnoučat, stejně jako kroky, které podnikneme v reakci na ně.
SPOLUPRÁCE NENÍ SNADNÁ
Je dost těžké pracovat na těchto otázkách jako jednotlivci i domácnosti, Ještě těžší je pracovat na nich jako komunita s lidmi, kteří mohou vidět věci jinak. Nepomáhají nám v tom ani sociální sítě, „obchodníci s depresí“ nebo populisté. Dokonce i nalezení shody na tom, které problémy jsou nejnaléhavější, může být obtížné.
Mluvit vážně o budoucnosti komunity také znamená mluvit o minulosti komunity včetně toho, jak vznikla její současná trajektorie. Tato diskuse může vést k nepříjemným, ale důležitým rozhovorům o současných a minulých nespravedlnostech.
Závěr
Historie je plná civilizací, společenství a komunit, které nebyly dostatečně odolné nebo se nedokázaly transformovat a podlehly vnějším či vnitřním krizím. Někdy prostě zmizely, jindy byla transformace tak zásadní, že na jejím konci již můžeme mluvit o zcela jiné kultuře. Jsou o nich zmínky v historických záznamech, častěji jde o náhodné archeologické nálezy a o mnohých nevíme vůbec nic (efekt němého svědectví).
Na druhou stranu je historie plná komunit (dokonce i těch velmi složitých) které přetrvaly po tisíce let. Společenství, která našla způsoby, jak být odolná navzdory přírodním katastrofám nebo vnitřním a vnějším neshodám. Na jednu stranu se můžeme považovat za šťastné, že „stojíme na ramenou obrů“ a můžeme těžit jak z historie, tak z moderní vědy a výzkumu a metod, které nám umožnují efektivně tyto znalosti použít. Na straně druhé se zdá, že z retrospektivního pohledu žádná civilizace nebyla tak složitá, rychlá, a především globální, a nečelila nastupující kompozitní krizi jejíž obrysy jsme si popsali v prví části této série – „9 výzev současnosti„.
