Šest pilířů budování odolnosti komunit I – 9 výzev současnosti
ÚSILÍ O BUDOVÁNÍ ODOLNOSTI KOMUNITY se často zaměřuje na růst schopnosti “vzpamatovat se” z událostí, jako jsou povodně, bouře nebo požáry a které jsou často spojovány se změnou klimatu. Tato změna však není jedinou krizí, jíž čelíme, a příprava na událost nebo krizový scénář není jediným způsobem, jak si vybudovat resilienci. Skutečně kvalitní odolnost komunity by měla dělat více. Měla by zapojit a prospět všem členům komunity a měla by zvážit všechny výzvy, kterým komunita čelí, od vln sucha a veder až po “černé labutě” – tedy nepravděpodobné události s velkým dopadem jako průmyslové katastrofy.
Jaký problém se snažíme vyřešit?
Prakticky každá komunita je součástí a je závislá na hluboce propojené a vysoce složité globální civilizaci. Ceny, které platíme v obchodě s potravinami a na čerpací stanici, investice, které naše podniky dělají, předpisy, které naše vlády stanovují, a dokonce i počasí, které zažíváme každý den, jsou potenciálně ovlivněny bezpočtem událostí a rozhodnutími učiněnými po celém světě. To vše v míře, která byla před pouhým půl stoletím stěží představitelná.
Přestože mnoho výzev, kterým naše komunity čelí, by zřejmě i tak existovalo, tak toto globální propojení je dominantním faktorem našeho moderního světa. Globalizace sebou přináší nerovnoměrně rozložená rizika, které nemůžeme ignorovat. Je-li cílem odolnosti komunity (přinejmenším) chránit zdraví a dobrý život lidí tváří v tvář mnoha složitým výzvám jednadvacátého století, je třeba tyto výzvy chápat v globálním kontextu.
V beReady4 vidíme tyto výzvy jako soubor devíti odlišných, ale vzájemně propojených krizí, které dohromady nazýváme kompozitní krize. Tyto krize se vzájemně se ovlivňují, množí a spouštějí kaskádové efekty, které se projevují nesčetnými způsoby od lokálních po planetární. Jsou často charakterizovány jako krize, protože nás tlačí k rozhodujícím změnám – bodům zvratu, proti nimž se můžeme rozhodnout bojovat, ignorovat je nebo je využít. Krize nezahrnují všechny výzvy, kterým dnes lidstvo čelí, ale rámují a zdůrazňují ty, které podle nás bezprostředně ohrožují moderní civilizaci.
Ekologická krize
Vše, co potřebujeme k přežití – mít život, společnost, ekonomiku – nakonec závisí na přírodním světě, ale každý ekosystém má dva důležité omezující faktory: rychlost obnovování a schopnost vypořádat se s znečištěním (např. plasty), kontaminací jedy a léky (pesticidy, antibiotika) a stresem. Posledních dvě stě let exponenciálního hospodářského růstu a populačního růstu posunulo ekosystémy po celém světě na hranici kolapsu (nebo těsně za ní), s výsledky jako je závažná ztráta ornice, vyčerpání sladké vody nebo ztráta biologické rozmanitosti. “Ekologická stopa” lidstva je nyní větší než co může planeta zvládnout, aniž by se stala mrtvou toxickou skládkou.
Klimatická krize
Dnes už snad jen málokdo po vzoru pštrosů strká hlavu do písku před problémem a hlasitě křičí, že žádný klimatický problém neexistuje, a že je to jen výmysl pár ekoteroristů a byznismenů, kteří si chtějí napakovat kapsy. Nicméně to, co se kolem nás dělo a děje (vyschlé řeky v létě, teplotní rekordy, sucha, bouře,..) dává tušit kam směřujeme – k ničemu menšímu než je šesté globální vymření.
Populační krize
Nesluší se to říkat, ale množíme se jako králíci ze Zootropolis. Není to tak dlouho, co jsme jako lidstvo překročili 8 miliard. Nedávno vyšlá revize vývoje populace předpokládá, že někde kolem roku 2090 se to zlomí někde na 10,5 miliardy a pak začne klesat. Tedy za předpokladu, že začne výrazně klesat populace v Africe, Asii a Jižní Americe.
A víc lidí znamená víc jídla, víc vody, víc zboží, víc dopravy, víc surovin víc bytů a bydlení,… Víc, víc, víc. A naopak méně například zemědělské půdy.
Energetická krize
Éra snadno dostupných fosilních paliv pomalu končí. Což vede energetický průmysl k tomu, aby se uchýlil k extrémním opatřením, jako je těžba dehtových písků, těžba uhlí na vrcholcích hor, hydrofrakturing (“frakování”) břidlicového plynu a ropy, a hlubinné vrty. Tyto praktiky však přicházejí se značnými náklady a riziky, a ve většině případů poskytují mnohem méně čisté energie než konvenční ropa, uhlí a zemní plyn.
Obnovitelná energie je sice alternativou, ale v současnosti má ještě dost daleko k “dokonalosti”. Bezvětří na Baltu, vyschlé řeky a poloprázdné vodní nádrže nám v kombinaci s drahým a nedostupným plynem reálně předvedly, jak může vypadat energetická krize a nouze. Navíc podle některých zdrojů veškerá energie vyrobená v současnosti z obnovitelných zdrojů “jen” pokrývá nárůst spotřeby.
Hospodářská krize
Naše místní, národní a globální ekonomiky jsou v současné době strukturovány tak, že vyžadují neustálý růst. Růst měřený přírůstkem HDP. Když je pak několik po sobě jdoucích kvartálech menší než na začátku, hovoříme o recesi nebo krizi. Někteří autoři dokonce tvrdí, že s nástupem Velké recese v roce 2008 jsme dosáhli konce hospodářského růstu, tak jak jsme ho znali nebo definovali.
Jen za cenu bezprecedentních intervencí (na dluh) ze strany centrálních bank a vlád jsme se dokázali “vyhrabat” z vleklé krize aby Covid 19 ukázal, jak křehký a iluzorní tento nový”růst” byl. Konec věku levné a snadné energie, obrovské hory soukromého i veřejného dluhu, které jsme nadělali, a nabalující se náklady dopadů ostatních krizí, to vše nás nutí do dosud nedefinovaného “postrůstového” ekonomického systému. Ať už si to připouštíme anebo ne.
Kapitálová krize
Závěr
V tomto článku jsme si popsali 9 výzev, kterým v současnosti čelíme, a které do budoucna budou zřejmě určující pro resilienci komunit. Pokračovat budeme v dalším článku, kde si povíme více o tom, co je to vlastně resilience.
