Šest pilířů budování odolnosti komunit I – 9 výzev současnosti
ÚSILÍ O BUDOVÁNÍ ODOLNOSTI KOMUNITY se často zaměřuje na růst schopnosti „vzpamatovat se“ z událostí, jako jsou povodně, bouře nebo požáry a které jsou často spojovány se změnou klimatu. Tato změna však není jedinou krizí, jíž čelíme, a příprava na událost nebo krizový scénář není jediným způsobem, jak si vybudovat resilienci. Skutečně kvalitní odolnost komunity by měla dělat více. Měla by zapojit a prospět všem členům komunity a měla by zvážit všechny výzvy, kterým komunita čelí, od vln sucha a veder až po „černé labutě“ – tedy nepravděpodobné události s velkým dopadem.
Jaký problém se snažíme vyřešit?
Prakticky každá komunita je součástí a je závislá na hluboce propojené a vysoce složité globální civilizaci. Vše kolem nás je potenciálně ovlivněno bezpočtem událostí a rozhodnutími učiněnými po celém světě. To vše v míře, která byla před pouhým půl stoletím stěží představitelná.
Přestože mnoho výzev, kterým naše komunity čelí, by zřejmě i tak existovalo, tak toto globální propojení je dominantním faktorem našeho moderního světa. Globalizace sebou přináší nerovnoměrně rozložená rizika, které nemůžeme ignorovat. Je-li cílem odolnosti komunity (přinejmenším) chránit zdraví a dobrý život svých členů tváří v tvář mnoha složitým výzvám jednadvacátého století, je třeba tyto výzvy chápat v globálním kontextu.
V beReady4 vidíme tyto výzvy jako soubor devíti odlišných, ale vzájemně propojených krizí / výzev, které dohromady nazýváme kompozitní krize. Tyto krize se vzájemně se ovlivňují, množí a spouštějí kaskádové efekty, které se projevují nesčetnými způsoby od lokálních po planetární. Jsou často charakterizovány jako krize, protože nás tlačí k rozhodujícím změnám – bodům zvratu, proti nimž se můžeme rozhodnout bojovat, ignorovat je nebo je využít. Krize nezahrnují všechny výzvy, kterým dnes lidstvo čelí, ale rámují a zdůrazňují ty, které podle nás bezprostředně ohrožují moderní civilizaci.
O jaké výzvy se tedy jedná?
Ekologická krize
Vše, co potřebujeme k přežití – mít život, společnost, ekonomiku – nakonec závisí na přírodním světě, ale každý ekosystém má dva důležité omezující faktory: rychlost obnovování a schopnost vypořádat se s znečištěním (např. plasty), kontaminací jedy a léky (pesticidy, antibiotika) a stresem. Posledních dvě stě let exponenciálního hospodářského růstu a populačního růstu posunulo ekosystémy po celém světě na hranici kolapsu (nebo těsně za ní), s výsledky jako je závažná ztráta ornice, vyčerpání sladké vody nebo ztráta biologické rozmanitosti. „Ekologická stopa“ lidstva je nyní větší než co může planeta zvládnout, aniž by se stala toxickou skládkou.
Klimatická krize
Dnes už snad jen málokdo po vzoru pštrosů strká hlavu do písku před problémem a hlasitě křičí, že žádný klimatický problém neexistuje, a že je to jen výmysl pár ekoteroristů a byznismenů, kteří si chtějí napakovat kapsy. Nicméně to, co se kolem nás dělo a děje (vyschlé řeky v létě, teplotní rekordy, sucha, bouře,..) dává tušit kam směřujeme – k ničemu menšímu než je šesté globální vymření. Před tím si ale zřejmě užijeme taškařice jako jsou boje o zdroje.
Populační krize
Nesluší se to říkat, ale množíme se jako králíci ze Zootropolis. Není to tak dlouho, co jsme jako lidstvo překročili 8 miliard. Nedávno vyšlá revize vývoje populace předpokládá, že někde kolem roku 2090 se to zlomí někde na 10,5 miliardy a pak začne klesat. Tedy za předpokladu, že začne výrazně klesat populace v Africe, Asii a Jižní Americe.
A víc lidí znamená víc jídla, víc vody, víc zboží, víc dopravy, víc surovin víc bytů a bydlení,… Víc, víc, víc. A naopak méně například zemědělské půdy.
Energetická krize
Éra snadno dostupných fosilních paliv pomalu končí. Což vede energetický průmysl k tomu, aby se uchýlil k extrémním opatřením, jako je těžba dehtových písků, těžba uhlí na vrcholcích hor, hydrofrakturing („frakování“) břidlicového plynu a ropy, a hlubinné vrty. Tyto praktiky však přicházejí se značnými náklady a riziky, a ve většině případů poskytují mnohem méně čisté energie než konvenční ropa, uhlí a zemní plyn.
Obnovitelná energie je sice alternativou, ale v současnosti má ještě dost daleko k „dokonalosti“. Bezvětří na Baltu, vyschlé řeky a poloprázdné vodní nádrže nám v kombinaci s drahým a nedostupným plynem reálně předvedly, jak může vypadat energetická krize a nouze. Navíc podle některých zdrojů veškerá energie vyrobená v současnosti z obnovitelných zdrojů „jen“ pokrývá nárůst spotřeby.
Hospodářská krize
Naše místní, národní a globální ekonomiky jsou v současné době strukturovány tak, že vyžadují neustálý růst. Růst měřený přírůstkem HDP. Když je pak několik po sobě jdoucích kvartálech menší než na začátku, hovoříme o recesi nebo krizi. Někteří autoři dokonce tvrdí, že s nástupem Velké recese v roce 2008 jsme dosáhli konce hospodářského růstu, tak jak jsme ho znali nebo definovali.
Jen za cenu bezprecedentních intervencí (na dluh) ze strany centrálních bank a vlád jsme se dokázali „vyhrabat“ z vleklé krize aby Covid 19 ukázal, jak křehký a iluzorní tento nový“růst“ byl. Konec věku levné a snadné energie, obrovské hory soukromého i veřejného dluhu, které jsme nadělali, a nabalující se náklady dopadů ostatních krizí, to vše nás nutí do dosud nedefinovaného „postrůstového“ ekonomického systému. Ať už si to připouštíme anebo ne.
Kapitálová krize
Na začátek je třeba si na rovinu přiznat – nespravedlnost provází lidstvo v celé zaznamenané lidské historii. Možná snad s výjimkou kmenových uspořádání na úsvitu lidstva – opravdu možná.
A to i v moderní historii ve státech, které vyznávají hodnoty svobody a spravedlnosti pro všechny. Ačkoli společenský pokrok teoreticky přinesl politické volební právo a právní ochranu téměř každému, podobně jako rovné příležitosti, v reálné praxi je stále obtížnější uspět bez podpory kapitálu. Ať už v politické sféře, v oblasti domožení se práva, tak i v oblasti rovné příležitosti, kde jen myšlenka píle a cílevědomosti zdaleka nestačí k úspěchu. Ke všemu je zapotřebí kapitál, který se stále rychleji koncentruje v úzké skupině ultrabohatých lidí. Tento fakt nadále podporuje růst nerovností nebo ztráty rovných příležitostí.
Technolgický rozvrat
Jsme již v okamžiku, kdy se protínají probíhající technologické revoluce: biotechnologická, IT a „inženýrská“. Biotechnologická se zaměřuje na pochopení fungování lidského těla a života, včetně fungování lidského myšlení. V IT je trvale rostoucí výpočetní výkon, vývoj metod práce s velkými daty a vývoj umělé inteligence. Cílem té inženýrské je vývoj nových materiálů, výrobních postupů a strojů, včetně robotů. Roboti a UI již dnes přebírají práci i vysoce kvalifikovaných odborníků a specialistů napříč obory.
V současnosti se tyto revoluce již protínají a vznikají algoritmy a řešení založená na UI, která dokážou monitorovat naše pocity a myšlení a rozumět jim mnohonásobně lépe, než sobě rozumíme my sami. Člověk je a do budoucna bude ještě manipulovatelnější, než kdy byl, bez toho, že by si toho byl vědom. Proti této manipulaci a deep fake se budeme jen stěží schopni bránit. Příkladem může být „šmírácký kapitalismus“, kdy velké společnosti v jejihž čele stojí například Google nebo Facebook, ale patří sem i místní firmy, systematicky sbírají a uchovávají data. Tato data pak používají k manipulaci chování s cílem prodat nebo udržet pozornost (online marketing). Data jsou navíc na prodej dalším komerčním subjektům, státům, vládám a každému kdo zaplatí.
Dalším rozměrem je exponenciální vývoj technologií. Nejsme tak schopni posoudit důsledky využívání těchto technologií ať už prospektivně nebo retrospektivně. Nezřídka se tak stává, že to co nám mělo sloužit pracuje proti nám. Za mnohé například DDT, freony, azbest nebo i sociální sítě a spousta různých aplikací.
Sociálně společenská krize
Jsme v době „globální anomie“. Ve stavu, kdy přestávají platit pravidla, normy, morální hodnoty. V době kdy přestává platit společenská smlouva a na obzoru není žádná její náhrada. Většina dětí na naší planetě dnes ví, co je to Coca-Cola, ale málokteré už zná základní morální hodnoty, natož aby jim rozumělo.
Sociální sítě nás často rozdělují, polarizují a slouží (mimo jiné) jako nástroj propagandy, fake news, k útokům a pomlouvání. To, že na těchto sítích může říkat kdo chce, co chce bez odpovědnosti za své činy, je vydáváno za svobodu slova a projevu. Jakákoliv lež, pomluva, manipulace, je stále přesněji cílena a předkládána vybrané části populace s cílem prodat.
Neoliberální ideologie, komercializace života, všudypřítomný apel na výkon, podpořený reklamně-mediálním vzýváním individuálního štěstí s sebou, v západním světě, přinesl epidemii osamělosti a depresí.
Světově bezpečnostní krize
Žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí na světě. A v určitém smyslu je to pravda. Většinou se nemusíme bát jít večer parkem domů, a často se dobereme i práva nebo spravedlnosti. Jenže svět se posunul. Denně na nás útočí zločinci z kyberprostoru. Někdy nám chtějí vybílit konta, jindy ukrást osobní údaje, ukrást nápady, poškodit podnikání nebo nám „jen“ podsunout nějaké lži a manipulace. Někdy jsou to primitivní útoky které snadno rozeznáme a identifikujeme. Jindy proti nám stojí týmy expertů na technologie, manipulaci, propagandu a sociální inženýrství zneužívající nejnovější poznatky a technologie. Často nám pak nepomůže ani tolik opěvované kritické myšlení nebo mediální gramotnost.
Také na globální úrovni, nebo chcete-li mezi státy, se situace rapidně zhoršuje. Naši pozornost v současné chvíli poutá válka na Ukrajině, která se nás bezprostředně dotýká. Je to ale jen vrchol ledovce. Všimněme si rozpory a vydírání mezi spojenci v EU a NATO (např. Turecko), eskalující konflikt Izraele s Palestinou a vlastně s většinou arabských států včetně Íránu, zvyšující se agrese Severní Koreji, závody ve zbrojení mezi Čínou, Tchaj-wanem, Japonskem, Austrálií a Novým Zélandem. K tomu eskalující napětí mezi Čínou a USA.
Rusko a Severní Korea vyhrožují použitím jaderných zbraní.
A vedle toho se vede válka v kyberprostoru. Státy placení hekři kradou, sabotují, rozvracejí.
Tento stav formuje četné a složité výzvy, s nimiž se komunity musí potýkat.
Odolnost je v tomto kontextu klíčová pro to, aby se komunita v důsledku těchto krizí neodvolatelně nezměnila k horšímu, nebo se nerozpadla. Naopak můžeme doufat ve změnu k lepšímu. Způsob, jakým to uděláme, je rozhodující pro to, aby naše úsilí uspělo a vydrželo.
Abychom pochopili proč, musíme se blíže podívat na samotný koncept odolnosti.
Závěr
V tomto článku jsme si popsali 9 výzev, kterým v současnosti čelíme, a které do budoucna budou zřejmě určující pro resilienci komunit. Pokračovat budeme v dalším článku, kde si povíme více o tom, co je to vlastně resilience.
