Původně publikováno na Climate Code Red Davidem Sprattem, upravili jsme, přeložili a přidali komentáře.v

Co jsme se za poslední rok dozvěděli o klimatickém systému? Tedy odhlédneme-li od všeho toho humbuku a obav kolem tvorby klimatické politiky, optimistických zpráv o transformaci energetiky, rostoucího strachu z civilizačního kolapsu nebo konspiračních teorií a popírání? Zde jsou některé klíčové postřehy z výzkumu a údajů zveřejněných v roce 2022.

Rekordní emise

Covidové narušení dodavatelského řetězce (a ekonomiky jako takové) a válka na Ukrajině odvedly pozornost od úkolu rychlého snižování emisí, přispěly k inflaci, klesajícím reálným mzdám a politickému zaměření na tlaky na životní náklady. Válka narušila trhy s energií, vedla k návratu k uhlí, jehož spotřeba je na historickém maximu, podnítila zvýšení emisně náročné výroby zbraní a jejich používání, a stala se záminkou pro vlády, aby odkládaly klimatické akce.

Atmosférické úrovně všech tří hlavních skleníkových plynů dosáhly v roce 2022 rekordních hodnot. Carbon Monitor ve své zprávě o emisích za celý rok 2022 napsal, že globální emise CO2 se v roce 2022 zvýšily o 1,6 %, o 8,0 % oproti roku 2020 a o 2,1 % oproti roku 2019 (covidový propad), což je historický rekord. V listopadu 2022 Global Carbon Project odhadoval, že emise uhlíku z fosilních paliv v roce 2022 dosáhnou 37,5 miliardy tun oxidu uhličitého, což je nejvyšší zaznamenaná hodnota.

Nejnovější prognózy Mezinárodní energetické agentury (IEA) ukazují, že globální emise uhlíku z energetiky stále rostou a mohou dosáhnout vrcholu v roce 2025, ale je pravděpodobné, že poté budou stagnovat na vysoké úrovni po dobu deseti let nebo déle, spíše, než aby nějakým významným způsobem klesaly.

Stejně tak UNFCCC odhaduje, že celkové globální emise skleníkových plynů, s přihlédnutím k provádění nejnovějších závazků jednotlivých států, budou v roce 2030 „o 50,8 % vyšší než v roce 1990, o 10,6 % vyšší než v roce 2010 a o 0,3 % nižší než v roce 2019, jakož i o 1,9 % nižší než odhadovaná úroveň pro rok 2025, což naznačuje možnost dosažení vrcholu globálních emisí před rokem 2030“. Všimněte si, že v tomto prohlášení je vrchol emisí do roku 2030 považován za „možnost“, nikoli za vysokou pravděpodobnost.

Cíl 1,5 °C

Trend oteplování ukazuje, že 1 5, °C dosáhne kolem roku 2030, a to bez ohledu na jakékoli mezitím přijaté iniciativy na snížení emisí. Vychází to z Šesté hodnotící zprávy IPCC – shrnutí pro tvůrce politik (tabulka SPM.1). Program OSN pro životní prostředí uvedl, že již neexistuje důvěryhodná cesta k udržení oteplování pod 1,5 °C v krátkodobém horizontu (bez okamžitých chladicích intervencí, se kterými se nikde nepočítá).

Profesor Bill McGuire říká, že „pokračovat v argumentaci pro životaschopnost 1,5 °C je zavádějící a vyvolává falešné naděje“. The Economist v úvodníku napsal, že „svět nedosáhne ikonického klimatického cíle 1,5 °C“. Matthews a Wynes dospěli k závěru, že lidská činnost již způsobila zvýšení globálních teplot o 1,25 °C a současná trajektorie emisí naznačuje, že za méně než 10 let překročíme 1,5 °C“.

V roce 2022 profesor Will Steffen napsal, že „jediný rozumný závěr je to, že cíl 1,5 °C je nyní mimo dosah… Nečinnost v minulosti, a zejména neschopnost zahájit významné snižování emisí před rokem 2020, nás přišla draho.“ A australští vědci řekli, že:

„Nejnovější vědecké poznatky, viděné spolu s pokračujícím nárůstem globálních emisí skleníkových plynů, naznačují, že omezení oteplování na 1,5 °C je nyní téměř jistě neproveditelné. Nyní by to vyžadovalo nejen rychlé snížení emisí, ale také rozsáhlé odstranění oxidu uhličitého z atmosféry. Neexistují žádné důkazy o tom, že by toho bylo možné dosáhnout v dostatečném rozsahu, aby byl splněn cíl 1,5 °C.“

A co varianta překročení 1,5 °C a ochlazení zpět na tuto úroveň do roku 2100?

Většina politických proklamací o dosažení klimatického cíle 1,5 °C je vlastně poněkud „tricky“; ve skutečnosti jde o „přestřelení“, kdy teplota přesáhne 1,5 °C, možná významně, a to po celá desetiletí, přičemž čerpání uhlíku pomůže snížit atmosférické skleníkové plyny a teploty zpět na 1,5 °C v druhé polovině století.

Washington Post informoval o práci, která zkoumala 1200 možných budoucích emisních cest (podle tohoto scénáře) a zjistila, že pouze 112 z nich může vést zpět k 1,5 °C nebo méně do roku 2100. Jakmile vyloučíme nerealistické předpoklady o snížení emisí v krátkodobém horizontu. (Jak bylo uvedeno výše, emise skleníkových plynů se stále zvyšují, nikoli snižují.) Ze 112 cest bylo u 86 identifikováno jako „vysoké“ překročení, které zahrnuje „strávení desetiletí nad 1,5 °C“, což je „znepokojující vyhlídka“, protože zvyšuje možnost, že svět například zažije nebezpečné body zvratu a dokonce katastrofy, jako je nevratná ztráta západoantarktického ledového příkrovu“. (Ve skutečnosti existují přesvědčivé důkazy, že několik takových bodů zvratu již bylo překročeno, a vědci varovali, že oteplením v rozmezí 1,5-2 °C riskujeme, že kaskáda zpětných vazeb by mohla nevratně posunout zemský systém na dráhu „skleníkové Země“.)

Zbývajících 26 scénářů překročení cíle 1,5 °C vychází z různých předpokladů o úrovni technologického vývoje metod čerpání uhlíku. Postupimský institut charakterizoval takové použití technologií jako „spekulativní“, „náročné“ nebo „nerozumné“ předpoklady. Když bylo zbývajících 26 scénářů posouzeno v rámci „přiměřenosti“ pro všechny hlavní metody – průmyslové zachycování a ukládání uhlíku, „přírodní“ odstraňování uhlíku, snižování uhlíkové náročnosti, snižování poptávky po energii a méně metanu – nezbyla žádná cesta. Pokud se místo toho uvažuje o postupech označených jako „náročné“, je k dispozici 11 scénářů z 1200 zkoumaných. Proč těchto 11 scénářů zřejmě funguje? Post uvedl:

„Jedním ze společných témat je mnohem dramatičtější odstraňování uhlíku z atmosféry, jeho ukládání buď pod zemí, nebo v lesích a zemědělské krajině. Většina těchto scénářů vyžaduje, abychom byli schopni odečíst z atmosféry do roku 2050 více než sedm miliard tun ročně. To by vyžadovalo obrovské rozšíření intervencí, jako je zachycování a ukládání uhlíku, které má dnes odhadovanou kapacitu pouze asi 43 milionů tun ročně. Kapacita se za posledních deset let zhruba zdvojnásobila, ale k dosažení tohoto výsledku by bylo zapotřebí mnohem rychlejšího tempa změn.“

Články na podobné téma