Externality, které nás zabíjí

Externalita je označení pro aktivitu či činnost, kterou firmy či jednotlivci způsobují nedobrovolné náklady nebo zisky jiným subjektům bez kompenzace prostřednictvím trhu. Původce externality si zisky či výnosy (tzv. pozitivní externality) nemůže přivlastnit, případně náklady (tzv. negativní externality) od něj nelze vymáhat. Zájem celé společnosti na tržním výstupu se tak v přítomnosti externalit dostává do střetu se zájmem producentů externalit, kteří neberou v potaz všechny dopady jejich produkce, či jednání…

Wikipedie

Když jsem se zamýšlel nad tím, kde jsme a kam směřujeme, definoval jsem následujících „9 výzev současnosti“:

• Ekologická krize
• Klimatická krize
• Populační krize
• Energetická krize
• Hospodářská krize
• Kapitálová krize
• Technologický rozvrat
• Sociálně společenská krize
• Světově bezpečnostní krize

A zatímco téma „Světově bezpečnostní krize“ v našem mediálním prostoru „rezonuje“ v podobě úzkého zaměření na jediný problém – Válku na Ukrajině (a nově válka v Izraeli). Ano, je to blízko, nás se (ať už chceme nebo ne) bezprostředně dotýká, a její výsledek pro nás zřejmě bude mít dalekosáhlé dopady. Ale i ve zbytku světa (mám na mysli to, co se dnes eufemisticky označuje „globálním jihem“ a to včetně Číny a Indie) to „vře“.

Těsně následují sociálně společenskou krizí (dezinformace, nástup populismu a krajní pravice, ..), hospodářskou (nekončící recese, inflace, …) a energetickou (ceny ropy, plynu, elektřiny zase rostou). O ostatních problémech se dočteme jen když nás téma zajímá, a to pak ještě často v zahraničních zdrojích.

Když tak píši tato slova napadají mě slova mého oblíbeného „filosofa“ Andrzeje Sapkowského:

Kapusta a lejna chodí v páru. Jedno tlačí druhé. Perpetuum mobile.

Percival Schuttenbach v knize Andrzeje Sapkowského Křest ohněm

Ano, našich 9 výzev je jako perpetuum mobile. Jedno tlačí druhé. V určitém slova smyslu sedíme v amfiteátru a sledujeme konec starořecké tragédie -„Velké rozuzlení“ (tento pojem jsem poprvé zachytil u Joanny Macy a Chrise Johnstone v knize „Active hope“ ) a čekáme na deus ex machina – technologii, vynález, který nás z toho bezbolestně vytáhne. Ale to je na jiný článek.

Kam jsme se dostali, kam jsme se to dostali?

Občas, když chceme relativizovat to, jak na tom reálně jsme, srovnáme to s třetím světem, nebo ještě lépe s temnou, nejlépe socialistickou, minulostí. Takovéto argumentační konstrukce využil Martin Veselovský z DVTV, když svého hosta vmanipuloval do srovnání socialistických Severních Čech s naší kapitalistickou realitou. Přesto, že takovéto srovnání je dost účelové a už se asi nikdy nedovíme, zda ke zlepšení došlo díky změně systému (nebo lépe jak velký vliv měla změna systému) a jaký podíl má prostě posun v čase se všemi ekonomickými a technologickými změnami, má Martin Veselovský v jednom pravdu. Životní prostředí Severních Čech se opravdu zlepšilo. Vím to. Žil jsem tam.

Jenže je to opravdu taková výhra? The Guardien nedávno zveřejnil grafiku, ve kterém prezentuje mapu úrovně znečištění vzduchu v Evropě. A světe div se – Severní Čechy stále patří k nejvíce znečištěným oblastem u nejen u nás, ale v celé Evropě. Jinými slovy žádný zázračný skok v šetrnosti v přístupu k přírodě a k lidem, kteří zde žijí se nekoná. Podobně je na tom Ostravsko, Slovensko, velká část Polska, Maďarsko, Srbsko, Severní Makedonie… Zkratkovitá úvaha by řekla, no jo, bývalé socialistické státy. Jenže do toho nezapadá bývalé NDR (pro ty, kteří si již socializmus nepamatují – jedná se o Německou Demokratickou Republiku, a ne že by tam zrovna byl zdravý „vzdoušek“, ale je to mnohem lepší než u nás) a celou dobu „kapitalistická“ severní část Itálie…

Hodně cynicky řečeno: Severní Čechy pořád mají status průmyslového, hornického, vyloučeného kraje. Vlastníci velkých firem (tentokrát hnáni vidinou vlastního zisku) z toho těží, a za malé mzdy a jen s malými ohledy na cokoliv produkují zhusta polotovary a suroviny často pro export. A kdo by řešil nějakou kvalitu ovzduší, když je hluboko do kapsy? A oproti socíku, kdy nic nebylo, je spousta lákadel co by člověk „měl“ mít nebo zažít. A tolik připomenutí vlastního selhání – když na to všechno nemám? A tak řešíme pomoc krajům (hlavně formou dotací podnikatelům). Na důsledky činnosti se moc nehledí. A co dopady na prostředí, na sanace, na zdraví obyvatel? Externalita, kterou vyřeší někdo jiný, například stát (tedy všichni daňový poplatníci). Ale pořád je to lepší než za socialismu. Takže bychom asi měli být vděčni. :/

20x víc lidí zabije znečištěný vzduch než dopravní nehody

Jiný článek ze stejného zdroje tvrdí, že Evropa čelí vážné krizi veřejného zdraví. Že 98 % lidí žije v oblastech s vysoce škodlivým znečištěním jemnými částicemi, které přesahuje limity WHO. Měření se týkají PM2,5 – drobných polétavých částic, které většinou vznikajících při spalování fosilních paliv, a z nichž některé mohou procházet plícemi přímo do krevního oběhu. Současné směrnice WHO uvádějí, že roční průměrné koncentrace PM2,5 by neměly překročit 5 mikrogramů na metr krychlový (µg/m3 ). Nová analýza zjistila, že v oblastech v rámci tohoto limitu žijí pouze 2 % obyvatel Evropy. Experti říkají, že znečištění PM2,5 způsobuje na celém kontinentu ročně asi 400 000 úmrtí ročně. Jen pro srovnání v roce 2022 v celé EU zemřelo a silnicích v důsledku dopraví nehody cca 20 600 lidí tj. cca 20x méně! A to, pokud se nemýlím, už naše ústava na několika místech zmiňuje „právo na ochranu zdraví“. Např. v čl. 31 hl. IV. LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD.

Experti poukazují na rostoucí množství důkazů, že znečištění ovzduší postihuje téměř každý orgán v těle a je spojeno s obrovským rozsahem zdravotních problémů od onemocnění srdce a plic přes rakovinu a cukrovku, deprese a duševní choroby až po kognitivní poruchy a nízkou porodní hmotnost. Jiná nedávná studie zjistila, že znečištění ovzduší je zodpovědné za 1 milion mrtvě narozených dětí ročně,  a další, že mladí lidé žijící ve městech už mají ve svých srdcích miliardy toxických částic pocházejících ze znečištěného ovzduší (včetně mikro a nanoplastů).

Konečné řešení přelidnění planety v plném proudu

Jeden z velkých problémů, o kterém raději nemluvte – pokud nechcete dopadnout např jako Bill Gates, který je často obviňován z šíření neplodnosti pomocí vakcinace.

Také naši politici vidí záchranu naší ekonomiky, sociálního, penzijního systému ve zvýšení porodnosti nebo v přijetí dostatečného množství migrantů. Logika je jednoduchá. Čím víc lidí pracuje (za mzdu), tím víc se vybere na sociálním pojištění, a tím víc je na důchody. Kola ekonomiky se točí a vše pěkně roste… Křišťálově čistá, a hlavně zkratkovitá logika. Pomineme-li dopady technologického rozvratu – o tom jindy – který hrozí ztrátou velkého množství pracovních míst (a dvojím problému – nezaměstnaní a důchodci), musíme se nutně zamyslet nad nadcházející nestabilitou trhu s potravinami a následné potravinové krize v důsledku vyčerpání půdy intenzivním zemědělstvím, odolnosti škůdců proti chemii a hlavně v důsledku extrémů v počasí, které dokáže zničit úrodu na velkých územích jako např. letos v Indii. Indie na to zareagovala zákazem vývozu rýže což se projevuje ve světových cenách potravin a potravinových krizích v mnoha částech světa.

A tak jedni odškrtávají přínosy (zejména enviromentální) klesající populace, jiní varují před problémy v ekonomice a že svět s klesající populací čekají „velké potíže“.

Všichni předpokládají, že úbytek populace, ať už škodlivý nebo prospěšný, bude pozvolný. Připisují to řadě faktorů, jako je rostoucí vzdělání (zejména žen), rostoucí urbanizace, měnící se kulturní postoje a náklady. Tyto scénáře postupného, ​​zdánlivě zvládnutelného poklesu zpochybňuje práce výzkumníků v oblasti plodnosti, kteří zjistili, že porodnost klesá jako kámen (mezi lety 1973 a 2018 klesla koncentrace spermií u mužů o více než 51 %) a podle současných trendů (cca 2% ročně) očekávají, že celosvětová míra porodnosti dosáhne do roku 2045 NULY. To není překlep.

Dobře, to je matematická extrapolace a příroda dokáže překvapit. A mnohokrát v minulosti už překvapila. I tak, vzpomeňte na tolik diskutované reprodukční číslo R, tolik omílané za Covidu. Když je menší než jedna… Druh vymře. A je jedno, jestli se jedná o vir nebo o člověka…

A příčina? Znečištění všeho druhu, které vzniká jako důsledek EXTERNALIT. Do řek se toho dá vylít, do vzduchu vypustit, do země zakopat,… Však on to NĚKDO vyřeší až bude mít ty nové skvělé technologie a inovace.

Trochu chmurný a trochu optimistický závěr

Pokud jste pozorně četli článek, tak víte, že se s tím nedá nic moc dělat (alespoň v rozumném horizontu ne). Na druhou stranu příroda dokáže překvapit. A naděje, ta umírá poslední.

Byla by to opravdu ironie, kdyby náš životní styl naše ekonomika a průmysl, který nám přinesl bezprecedentní zlepšení životní úrovně byl i příčinou další existenční hrozby vedle klimatických změn a dalších problémů.

Článek jsem nepsal pro to, abych vás uvrhnul do deprese a beznaděje. A ač zřejmě jedeme po tobogánu, pořád můžeme něco dělat, pořád je naděje, pořád můžeme změnit přístup a aktivně budovat odolnost soběstačnost a schopnost adaptace. A s tou plodností? Pokud vyřešíme další výzvy pořád je tu lékařská věda, která může pomoct…