Kdo nesouhlasí je ovčan!

Klimatická krize je manipulace!

Nedávno se mi do rukou (nebo lépe na obrazovku) dostaly dva obrázky, které přeci zcela jasně ukazují, jak jsme manipulováni, a že něco jako klimatická krize neexistuje. Je to jen humbuk podtržený použitou grafikou.

Obrázky jsou to hezké. Ale nějak nemůžu přijít na to co vlastně dokazují. Zdá se mi, že neříkají vůbec nic. Ukazují, že ve stejný den, na počátku léta pár let od sebe je v Evropě teplo. Nic víc, nic míň.  Sedmiletý posun se projevil v grafice. Nad mapu Evropy je promítnutá „heat mapa“, technika dlouhé roky oblíbená u vědců, datových analytiků a manažerů. Vychází z toho, že jeden obrázek je více než 100 000 slov. A psychologie za tím je jednoduchá. Červená znamená vedro, modrá zimu a nějaká „neutrální barva“ (například žlutá) něco mezi tím.

Je to manipulace?  Je to neetické a zavádějící? Možná. Dost záleží na tom, co tím člověk, který prezentaci připravil, sleduje. V případě heat mapy tepla v předpovědi počasí bych za tím já osobně nic moc nehledal. Prostě červená mi říká, že v oblasti, kde se budu pohybovat bude vedro, tak to abych se moc nenabalil a vzal si dost vody na pití.

Pro mě osobně by jiná píseň byla, kdyby mě někdo červenou barvou u předpovědi počasí informoval o teplotě 10°C. Nebo nějakou žlutou o teplotách kolem 30°C. Asi bych si kladl otázku, PROČ si mám myslet, že 30° není žádná teplota nebo 10 °C je fakt horko. Tedy za předpokladu, že (podobně jako v komiksech) se nestaneme obětí nějaké obskurní nehody, nezmutujeme a nebude se nám zdát např.  30 °C jako docela zima.

Jiná píseň je vyvození závěru na dvou příkladech. Protože jsem četl o dvou výhercích v kasinu neznamená to, že živit se hraním rulety je dobrý nápad. A opačně. Dvě reportáže o tom, že někoho srazilo auto na přechodu neznamenají, že vstoupit na přechod pro chodce automaticky znamená skončit na hřbitově.  Je to příklad dost ošklivé manipulace a zneužití našich kognitivních zkreslení. Prostě dva příklady, dva obrázky nic neříkají o existenci nebo neexistenci nějakého systému, trendu nebo pravidla.

Manipulace jako projev sociálně – společenské krize?

Média, zejména ta „mainstreamová“,  nás v jednom kuse krmí špatnými zprávami. Někdy to až vypadá, že není událost, aby se na ní nedalo najít něco špatného. Ohrožujícího.  Je to logické. Evolučně jsme nastaveni tak, aby naši pozornost poutalo to, co nás ohrožuje. Má to jediný cíl. Udržet naši pozornost a prodat. Data o našem chování, kousek našeho života zadavateli reklamy. A tak katastrofy jsou ještě katastrofičťejší, informace jsou jen o tom, co se nás emočně přímo dotkne, z „běžných“ nehod jsou krváky nebo pohromy (tím nechci snižovat pocity lidí, kterých se to bezprostředně dotklo).

A tak z požáru v Řecku je národní tragédie. Všechny zpravodajství se předhánějí v tom, které ukáží horší záběry, a natočí rozhovor s nebohým turistou, který musel být evakuován do jiného hotelu. A představte si tu nespravedlnost, to příkoří, že hotel, který poskytl přístřeší evakuovaným z dalších hotelů neměl pro všechny samostatný pokoj! Co to o těch lidech říká? Nic moc lichotivého. Stali se nesamostatnými, nesoběstačnými, neodolnými. Stádem rozmazlených fracků očekávajících pomoc. A když se jí dostane, tak nebyla dost včas nebo dost dobrá nebo obojí.

Drobná vsuvka: Zdá se, že vzhledem k výzvám kterým čelíme bude podobných událostí přibývat. Nechci malovat čerty na zeď, nebo strašit – je to prostě fakt. Osobně jako jednu z nejlepších investic současnosti proto vitím budování resilience, odolnosti, soběstačnosti. Své, své rodiny, své obce.

Tím nechci omlouvat úřady, podnikatele, záchranné složky,… Zcela určitě bylo toho spousta neočekávaného, nedomyšleného, chaotického,… Mnoho šlo udělat lépe, mnozí selhali. Je to totiž vlastnost „demokratických“ a kapitalistických systémů. Politikům se nechce investovat do opatření, která možná nebudou nikdy použita, a to včetně výbavy, zásob nebo výcviku (volič by je nemusel příště zvolit). A kapitalista zatraceně nerad „investuje“ do něčeho, co nepřináší zisk. (Na tomto místě je třeba poznamenat, že u velkých firem korporátního charakteru existují procesy jako „řízení rizik“ nebo „business continuity“. Se státní správou mají to společné, že se soustřeďují na rizika pravděpodobná a na ty, která se už stala.)

Další rozměr výstižně vystihuje staré přísloví: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“.  Není tedy divu, že pro mnoho lidí se tato média stávají nedůvěryhodná, a to až do stavu, kdy všemu, co publikují se z principu nevěří a vnímají to jako manipulace a lež. A jen můj oblíbený Youtuber, facebooková skupina nebo alternativní internetový zdroj má absolutní pravdu. Jednou mi nelhal, a tak mu věřím ve všem…

Tady je dobré si položit základní otázku. Cui bono? V čím zájmu? Kdo má zájem na tom, abychom „prozřeli“ a „pochopili“, že nás ONI manipulují (ať už je to WEF, WHO, OSN,…)? O co mu jde? Komu vyhovuje status quo? Kdo je ohrožen? Popřípadě komu dělá dobře sledovanost?

Všechno dobré je k něčemu zlé

Máme štěstí, že žijeme tam, kde žijeme. A taky smůlu. Zatímco většina světa se buď peče, hoří, nebo čelí záplavám, nahlíženo zprávami ze zahraničních zdrojů, mezi něž patří i Aljazeera (kterou sice lze podezírat z nadržování, ale rozhodně ne Západu) u nás to zase tak hrozně nevypadá. Pravda, přehnalo se pár bouřek a místních povodní a pár dní bylo (na můj vkus) opravdu hnusně vedro, ale jinak vlastně nic moc. A tak je dost těžké věřit tomu, že někde je to dost těžké k žití. Je to daleko, k nám se to často ani nedostane, a když ano, nezajímá nás to. A bůh ví, jestli to není jen nafouknuté anebo rovnou dezinformace. Protože přeci například v Indii a Pákistánu jsou monzunové děste každý rok, tak mi tady něco povídejte o záplavách a sesuvech půdy. Vždyť u nás nejen že je příroda pořád zelená, v řekách teče voda, ale hlavně v neomezeném množství teče z kohoutku!