Jsme “istitucializovaní”?
V zrnku písku spatřit svět
a nebesa v plané květině
v dlani nekonečno podržet
a na věky žít v hodině…William Blake
Narrenturm – věž bláznů?
Dlouho jsem žádný příspěvek nenapsal a ani nic nepublikoval. Sledoval jsem média, přečetl a poslechl si spoustu informací. Některé dávají smysl. Jiné dávají smysl v nějaké absurdní realitě. Jiné hlásají (z mého pohledu) absolutní kraviny podepřené bizardní logikou opřenou o reálná data a argumenty. Jiné jsou postaveny na informacích a záběrech vytržených z kontextu, přerámovaných nebo umně sestříhaných nebo rovnou podvržených.
Většina obsahu a informací v “mainstreamových” médiích se věnuje naprostým zbytečnostem. No řekněte, jak důležitá je pro váš současný i budoucí život například zpráva, že “Bývalá moderátorka Primy skončí jako hroch”? Hodnotnou informaci aby člověk pohledal.
Naproti tomu “vstávají noví bojovníci” za pravdu. Zástup Youtuberů, Facebookářů, apokalyptiků. Trolí farmy, elfové, informace, misinformace, dezinformace, fake, deepfake. Algoritmy, třídící, filtrující a upřednostňující informace na sociálních sítích (Cui bono?)
Ve své knize “Etika pro dnešní svět” polemizuje Dalajláma s následujícím názorem, cituji:
… Bez boha jako záruky existuje v nejlepším případě pouze relativní pravda, takže co je pravdivé pro jednoho, není pravdivé pro druhého. Pak ovšem není možné rozlišit správné a nesprávné, dobro od zla, ani potlačovat sobecké a destruktivní sklony a rozvíjet vnitřní hodnoty…
Souhlasím s Dalajlámou v tom, že etika nutně nemusí vycházet z náboženství. Jen se mi zdá, že argument o relativní pravdě hodně dobře popisuje stav naší komunikace, stav našeho světa. Který je dnes už spíš informačním šumem, kde na pozadí možná je nějaká hodnotná informace.
Až mrazivě se to podobá věži bláznů, kde jeden přes druhého křičí tu svou pravdu, pro kterou je ochoten (obrazně řečeno) zabít, ale rozhodně ne zemřít.
Napiš něco pozitivního…
radí mi Dagmar. Ano, v poslední době mi dělá radost příroda. Hlavně když se poštěstí, a člověk nenarazí na bandu sebevědomých lidí, kteří nadšeně (a tedy nahlas) projevují své nadšení například z toho, jak na elektrickém horském kole zdolávají stezku, kterou si vyšlapala zvěř. Asi cítí, že na to mají právo. Konečně jsou důmyslnými pány tvorstva, a píle a vynalézavost (často jiných) jim to umožňují. PROČ? Protože mohou. Protože chtějí.
Nebo poezie, hudba.
… V zrnku písku spatřit svět..
Možná proto, že ta opravdu dobrá promlouvá k duši. A není třeba ji vysvětlovat. Odpovídat na otázku “co tím chtěl autor říci?”
Jsme “institucializováni”?
Když jsem se toulal Kokořínskem vzpomněl jsem si na film “Vykoupení z věznice Shawshank”. Když vyšel, byl nominován na Oskary v celé řadě kategorií, ale měl smůlu. Měl totiž premiéru v podobné době jako Pulp Fiction a Forrest Gump, které překonává například v hodnocení IMDB. Na druhou stranu, pár jiných cen získal a oprávněně.
Vzpomněl jsem si na konkrétní scénu. Starý vězeň, který ve vězení strávil skoro celý život, má být propuštěn. Tak napadne spoluvězně v naději, že mu trest prodlouží. Bál se, co si počne ve světě, který nezná. Ve světě kde jsou jiná sociální a ekonomická pravidla. Red, kterého hraje Morgan Freeman to nazval, že je institucializovaný.
Otázka zní, jsme také institucializovaní, když tváří v tvář všem výzvám současnosti strkáme hlavu do písku, vymýšlíme spoustu argumentů, proč to tak není, relativizujeme nebo hledáme pseudořešení?
