“Štíhle”, adaptivně nebo striktně podle norem? Aneb JAK budovat odolnost a schopnost ustát krize v městech a obcích

Na začátek

Na začátek je potřeba říct, že jsem si vědom, že pro obce platí zákon o krizovém řízení včetně prováděcích vyhlášek, a tak by se mohlo zdát, že města a obce patří do kategorie „podle normy“ a dál není co řešit. Maximálně se můžeme bavit o tom, jak nejlépe (nebo nejefektivněji) naplnit literu zákona.

Na rovinu – pohybujeme se ve veřejné správě a oblasti je potřeba dát pravidla, jak má fungovat, a to i v širší spolupráci se složkami IZS. Kdo má co dělat a jak to má vypadat. To, aby se systém nezhroutil jak domeček z karet při prvních potížích. A také aby každý nevymýšlel kolo po každých volbách 😊 Podobně uvažují i velké podniky, které postupují podle norem (zejména ISO) a podle kterých se v některých případech nechávají i certifikovat. Hodně zjednodušeně tím svým partnerům dávají najevo, že se oblastí zabývají, a že jí mají zvládnutou natolik, že je na ně spolehnutí.

Každý, kdo prošel reálnou praxí v oboru ví, že je šedivá teorie a zelený strom života. Opakovaně se to ukazuje při řešení mimořádných událostí od těch „technického“ charakteru po živelné pohromy typu bouře nebo epidemie, kdy postupy a plány opakovaně selhávají nebo se ukazují jako nedostatečné nebo nepoužitelné. A to z mnoha důvodů. Patří mezi ně nejen rychlost změn prostředí, neschopnost odhadnout hrozby nebo charakter a dynamiku krize, ale i nezvládnutí komunikace nebo schopnosti hodnotit aktuální vývoj a dopady rozvíjející se krize. I proto vznikly a nadále se rozvíjejí i jiné přístupy k budování odolnosti a kontinuity. K nejzajímavějším patří „Šíhlý“ (LEAN) a Adaptivní přístup.

Jaký je rozdíl mezi štíhlým, adaptivním a přístupem „podle normy“?

Štíhlý, adaptivní a „podle normy“ jsou tři různé přístupy k odolnosti a kontinuitě podnikání, z nichž každý má své silné a slabé stránky. Pojďme se podívat na některé z nich:

1. Lean přístup: Štíhlý přístup k odolnosti a kontinuitě se zaměřuje na identifikaci a eliminaci plýtvání a zbytečných procesů. Snaží se optimalizovat využití zdrojů a minimalizovat náklady. Tento přístup se obvykle používá tam, kde je vysoce konkurenční a dynamické prostředí. Z toho vyplývá i přístup k řízení rizika a budování vlastní odolnosti, kde je často kladen důraz zejména na flexibilitu spíše než na robustnost nebo resilienci. Těžiště takového přístupu tak je možné nalézat hlavně ve spoléhání na znalosti, profesionalitu a kreativitu lidí společně se zvládnutým krizovým řízením.
2. Adaptivní přístup: Adaptivní přístup k odolnosti a kontinuitě se zaměřuje na budování schopnosti reagovat na narušení a zotavit se z nich. Snaží se vytvořit odolnou organizaci, která je schopna se v průběhu času přizpůsobovat měnícím se rizikům a nebezpečím. Tento přístup se obvykle používá pro organizace, které působí v dynamickém a nejistém prostředí, a kde je důležité udržet flexibilitu a přizpůsobivost.
3. Přístup „podle normy“: Tento přístup k odolnosti a kontinuitě se zaměřuje na budování sdíleného chápání rizik a nebezpečí a vývoj sady procesů, protokolů, postupů, zásob, … pro reakci na narušení a zotavení se z nich. Tento přístup se obvykle používá ve vysoce regulovaných odvětvích, jako je zdravotnictví a finance, které potřebují dodržovat specifické předpisy a normy a v prostředí, které je vysoce stabilní. Tedy tam, kde vykonání celého cyklu je ideálně kratší než rychlost změny.

Jaký přístup je nejvhodnější pro obce a města

Města a obce jsou často postiženy širokou škálou mimořádných událostí. Mezi ně patří například:

• Přírodní katastrofy, jako jsou povodně, bouře, požáry, vlny veder, sucha nebo mrazů.
• Technické a technologické události jako jsou výpadky kritické infrastruktury např. blackout, výpadky dodávek plynu nebo vody.
• Havárie s důsledky zamoření životního prostředí a ohrožení života a zdraví obyvatel.
• Incidenty v oblasti fyzické bezpečnosti jako jsou například útoky nebo rozsáhlý vandalismus.

Adaptivní přístup umožňuje městům a obcím, aby byly flexibilní a reagovaly na tato měnící se nebezpečí, a umožňuje jim rozvíjet plány a strategie, které berou v úvahu potenciál budoucích změn rizik a nebezpečí a současně efektivně a hospodárně k nim přistupovat.

Máme problém?
Nikoliv nezbytně

Asi jste si všimnuli zjevného rozporu. Z hlediska výhodnosti je nejvhodnější adaptivní přístup k budování odolnosti a kontinuity a současně se musí řídit zákony a vyhláškami. Co s tím? Řešení je nasnadě. Vytvořte si hybridní model! Splňte zákonné požadavky, a při jejich naplňování k nim přistupujte z pozice principů adaptivního přístupu. Jděte dál. Nespokojte se s tím, co máte nařízeno a rozvíjet adaptivitu a resilienci nad zákonné požadavky tam, kde to zákon umožňuje a kde to dává smysl. Tedy tak, aby obě složky nebyly v konfliktu.

Články na podobná témata