Brzy se svět změní k nepoznání: úplné zhroucení klimatu nelze zastavit, říká expert
30. července 2022
Vlny veder jsou jen začátek. Podle předního britského vědce musíme přijmout, jak špatné věci jsou, než budeme moci odvrátit globální katastrofa.
Vydání poslední knihy Billa McGuira, Hothouse Earth: An Inhabitant’s Guide ,nemůže být aktuálnější.
A to je jen začátek, tvrdí McGuire, který je emeritním profesorem geofyzikálních a klimatických rizik na University College London. Jak jasně ukazuje ve svém nekompromisním zobrazení nadcházející klimatické katastrofy, příliš dlouho jsme ignorovali výslovná varování, že rostoucí emise uhlíku nebezpečně ohřívají Zemi. Nyní zaplatíme cenu za naši samolibost v podobě bouří, povodní, sucha a veder, která snadno překoná současné extrémy.
Rozhodujícím faktem (jak tvrdí) je, že nyní již nemáme šanci se vyhnout nebezpečnému, všeprostupujícímu rozpadu klimatu. Prošli jsme bodem, odkud není návratu. Můžeme očekávat budoucnost, ve které jsou v tropech běžné smrtelné vlny veder a teploty přesahující 50 °C, kde budou léta v mírných zeměpisných šířkách vždy horká a kde jsou naše oceány předurčeny k ohřátí a okyselení. „Dítě narozené v roce 2020 bude čelit mnohem nepřátelštějšímu světu než jeho prarodiče,“ trvá na svém McGuire.
V tomto ohledu zaujímá vulkanolog, který byl také členem britské vládní pracovní skupiny Natural Hazard Working Group, extrémní postoj. Většina ostatních klimatických expertů stále tvrdí, že nám zbývá čas, i když ne příliš mnoho, abychom dosáhli smysluplného snížení emisí skleníkových plynů. Rychlý posun k čisté nule a zastavení globálního oteplování máme stále na dosah, říkají.
Taková tvrzení McGuire odmítá. „Znám spoustu lidí pracujících v klimatologii, kteří říkají jednu věc na veřejnosti, ale úplně jinou věc v soukromí. V důvěře se všichni mnohem více bojí budoucnosti, které čelíme, ale na veřejnosti to nepřiznají. Říkám tomu klimatický appeasement a věřím, že to věci jen zhoršuje. Svět potřebuje vědět, jak špatné věci dopadnou, než budeme moci doufat, že začneme krizi řešit.“
McGuire dokončil psaní Hothouse Earth na konci roku 2021. Zahrnuje mnoho z rekordně vysokých teplot, které právě postihly planetu, včetně extrémů, které zasáhly Spojené království. Několik měsíců poté, co dokončil svůj rukopis, a jak se rýsovalo vydání, zjistil, že mnoho z těchto rekordů již bylo překonáno. “To je problém s psaním knihy o klimatickém zhroucení,” říká McGuire. „V době zveřejnění je již zastaralý. Tak se věci rychle pohybují.”
Tyto změny podtrhují jeden z nejpřekvapivějších aspektů zhroucení klimatu: rychlost, s jakou globální průměrná teplota stoupá, se promítá do extrémního počasí.
„Stačí se podívat na to, co se už děje se světem, který se oteplil jen o něco málo přes jeden stupeň,“ říká McGuire. „Ukazuje se, že klima se mění k horšímu mnohem rychleji, než předpovídaly rané klimatické modely. To je něco, co se nikdy nečekalo.”
Od úsvitu průmyslové revoluce, kdy lidstvo začalo pumpovat oxid uhličitý do atmosféry, se globální teploty zvýšily o něco málo přes 1 °C. Na klimatickém kongtesu Cop26 v Glasgow v loňském roce bylo dohodnuto, že by se mělo vynaložit veškeré úsilí k tomu, abychom se pokusili omezit tento nárůst na 1,5 °C. To ale znamená, že k dosažení tohoto cíle musí být globální emise uhlíku sníženy o 45 % do roku 2030.
„Ve skutečném světě se to nestane,“ říká McGuire. “Namísto toho jsme na cestě k téměř 14% nárůstu emisí k tomuto datu – což téměř jistě povede k překročení hranice 1,5 °C za méně než deset let.”
A o důsledcích bychom neměli pochybovat. Cokoli nad 1,5 °C bude znamet svět sužovaný intenzivními letními horky, extrémním suchem, ničivými záplavami, sníženými výnosy plodin, rychle tajícími ledovými příkrovy a stoupajícími hladinami moří. Vzestup 2 °C a výše vážně ohrozí stabilitu globální společnosti, tvrdí McGuire. Je třeba také poznamenat, že podle nejnadějnějších odhadů příslibů ke snížení emisí učiněných na Cop26 je svět na cestě k oteplení o 2,4 až 3 °C!
Z tohoto pohledu je jasné, že můžeme udělat jen málo co, abychom se vyhnuli nadcházejícímu klimatickému zhroucení. Místo toho se musíme přizpůsobit skleníkovému světu, který leží před námi, a začít podnikat kroky, abychom se pokusili zastavit další zhoršování bezútěšné situace, říká McGuire.
Náš komentář
(tedy názor nebo úhel pohledu)
Tento komentář píši na “nomádské setě po Rumunsku. Slunce praží, teploty kolem 38 – 39 °C nejsou výjimkou. V řekách chybí jeden ař dva m vody. mnohé se proměnily v potůčky. Ač uprostřed turistické sezony města jsou povětšinou prázdná. Kdo nemusí být venku, tak ten tam není. K tomu chodí varování před extrémními meteorologockými jevy.
Ve stejnou dobu u nás doma hoří mé milované Českosaské švícarsko. Záběry připomínají ty z Austrálie nebo z Ameriky. Letadla, které přiletěla na pomoc musí letět se vypořádat s požárem jinde. Hoří ve Francii, Corvatsku, Kalifornii.
Mnoha vesnicím dochází voda. Nejen těm v Orlických horách, ale vlastně všude po Evropě. Po celém světě. Zemědělci v Itálii si zoufají nad uschlou úrodou.
A ve stejnou dobu téměř celý Írán postihly zničující záplavy, s povodněmi se potýká také Kentaky, Pákistán, Indie a několik afrických států. U nás něco podobného proběhlo před lety. V živé paměti to už nemáme. Snad s výjimkou těch, kteří onehdá o mnohé přišli.
Děje se to všude kam se podívám. A to jsme někde na úrovni 1,2 -1,3 °C.
Po pravdě, nevím jak pro vás, ale pro mě jsou čísla 1,2 °C, 1,5 °C, 2,4 °C nebo 3 °C abstraktní. Hodně mi to připomíná Járu Cimrmana:
okluzní fronta: 356 – 42, 359 – 44, 360 – 30. Teplá fronta 350 – 38, 345 – 34, 341 – 33. Výška, teplota, tlak, rosný bod: 570, 954, 7,6, 3,6. Lepší počasí jsme si opravdu nemohli přát.
Chápu, že je mezi 32 °C a 35 °C je rozdíl. Jedno je hrozné vedro, to druhé je fakt „hnusné“ vedro. Ale co to vlastně znamená? Jaké procesy se spustí a jaké ustanou? A když nám to někdo řekne – dokážete si to představit? Vcítit se do toho? Bude ten emoční zážitek natolik „opravdový“ abych přestali myslet na náš okamžitý, osobní prospěch a začali myslet na budoucí prospěch všech?
Nechchci být apokaliptik. Těch je všude kolem dost. Taky chápu nevděčnou roli vědců. Je to systém o tolika proměnných a navíc jme to nepokazili jen co se klimatu týká. Takže říct, co nás vlastně čeká v naší kotlině a co čeká svět a jaké to může mít dopady je oříšek. Na druhou stranu – pokud nemám nejmenší představu – ani rámcově je těžké cokoliv dělat pro to, aby dopady nebyly tak tvrdé a pro to, jak se adaptovat. Jako jedinec, jako komunita, jako společnost.